V sobotu se kousek od nás sice konal jarmark, ale nebylo zrovna moc hezky, chvílemi poprchávalo a bylo pod mrakem.
Tátu Nikolky povolali do práce, měl pohotovost, tak s mámou jela za druhou babičkou.
Rodiče Terezky zjistili, že asi 10 km od nich se dopoledne koná závod v běhu pro děti, tak se zeptali Terezky, jestli by nechtěla závodit.
Pochopitelně, že chtěla, tak jeli. Závodilo se v několika věkových kategoriích, do 5 let, do 7 let, do 10 let. Celkem se tam sešlo hodně dětí. To bylo otázek – proč má utíkat rychle, proč se závodí, proč je tam tolik dětí. Moc to sice nechápala, ale po startu se rozeběhla.
Byla tam nejmladší, ale i tak se „probojovala“ na 3. místo.
Dostala medaili, diplom, hračku slona a malé dárečky.
Tak se přijela pochlubit a ukázat medaili.
A hned se ptala, kdy budou další závody :-).
Malým dětem ještě stačí málo ke štěstí.
Gratulka Terezce, moc jí to přeji.
jjo, děkuji. Byla fakt šťastná, pochlubila se i ve školce. Paní učitelka jen koukala, že by to prý do ní neřekla. Že zrovna není z těch, co by se na veřejnosti nějak ráda ukazovala, nebo před více lidmi řekla básničku. Uvidíme, snad stydlivá moc nebude :-).
No jejda, energii dobít obě holky dovedou. Terezka už tím, jak pozdraví „jak stará“ tím svým hláskem a hlavně tónem – Ahój!, to se nedá napsat, to se musí slyšet :-), Nikolka zas vždycky přiveze obrázek se slovy „to jsem ti namalovala ve školce“ . I když jsem někdy unavená, tak to povzbudí a potěší.
Když píšete o Terezce, tak si vždycky vzpomenu na vnučku mojí sestry, která je taky Terezka. Byla první pravnučka mojí mamky a moje sestra ji často k nám brala na návštěvu a od té doby je Terezka můj mazlíček. Chodí už do 3. třídy a když přijede, tak se vždycky pomazlíme a ona nám vypráví, co se všechno událo od té doby, co jsme se neviděly. Závody sice neměli, ale pořád se něco děje.
Musíte mít z vaší Terezky moc velkou radost. Také vám dodává energii? Mě ty naše děti moc.