Copak by to bylo za duben, aby jaro nevyvedl aprílem…ten má rozveselit a na chvíli zapomenout na všední starosti.
1. dubna na apríla je zvykem častovat své známé, kolegy i příbuzné „kanadskými žertíky“ a každý si dává pozor, aby se nenachytal. Tento zvyk zřejmě díky našemu smyslu pro humor u nás zdomácněl.
Apríl se dodržuje i dnes, i když už ne v takové míře. Veselá mysl je přece půl zdraví, tak by se měl člověk umět od srdce zasmát každému šprýmu. Smích léčí, odbourává stres a duševní neklid.
První zmínka o aprílu je z roku 1690 od autora Bartoloměje Chrystellia z Prahy, který uvedl zápis původně z radostné nálady, že přichází jaro. Zprávy o aprílu byly častější až na konci 18. století. V této době se posílal dotyčný něco si půjčit či koupit věci, které pochopitelně neexistovaly.
Dnes už se toto nedodržuje, úplně stačí, že dotyčného třeba sháněl ředitel, že si manželka zabouchla dveře u auta, že se našla tisícovka – a čí že to je, že volal soused – že jsou vykradeni, a podobné vtípky. Úplně stačí vyděšený pohled a pak to ulehčení :-).
A co vy? Už vás někdo napálil aprílem?
Na apríla si moc neužiji na takové ty nachytávky a když tak takové ty decentní. Ty drsnější nemám vůbec v oblibě.
Tak bylo apríla a protože bylo u nás to odemykání řeky Doubravy a hlídala jsem vnučku, tak jsem na to úplně zapoměla.
Až večer se u nás stavovala moje sestra s vnukem a ten mě zrovna nachytal. Prý „máš tady špinavý tričko“ A když jsem se podívala, tak měl hroznou radost a křičel „Apríl!“
Přesně, jak jsem říkala – na apríla se muž vyjádřil: no, to je v pytli, zrovna jsem si chtěl přečíst zprávy na počítači, a tobě to fakt nejde? hhi, zeťák se taky nachytal, když jsem mu řekla, že mi nejde počítač, prohlásil, že je to asi „rozbitý“, že se na to koukne – a jen dosedl – já – apríl 🙂
Tak dnes je apríla, musím vymyslet něco na dědu…., asi mu řeknu, že nejde počítač…., to se chytne 🙂 a bude říkat“ no, to snad není možný, jak to? „No – není signál, „kolečko se točí“, asi je to přetížené“…., už vidím, jak se bude tvářit! haha
Občas využiji apríla a nachytám někoho, ale jen tak decentně.
Mě vždycky nachytají vnučky, ty na to drží a mají velkou radost, když se jim to povede. Tak proč jim tu radost kazit, že. 😀
Pro mě byl apríl spíš šťastný. Šéf si mě jednou zavolal, a ptal se, proč jsem nebyla na pracovišti, že mě hledal. Hrklo ve mně a říkám, že to není možné, že jsem si zřejmě asi jen odskočila. Na to on, že apríl! – a pokračoval, že jsem dostala přidáno tisíc korun odměnu za práci nemocné kolegyně. Tak jsem „koukala“ znovu :-). A apríl to už nebyl :-).
Dneska si ani neuvědomím, že je apríla a abych si z někoho udělala legraci nebo samozdřejmě i opačně. Za mlada možná, ale už si nevzpomínám.:)
Jsem ráda, že je venku už jaro, těším se z každého slunečného dne – ale že je za chvíli apríl jsem úplně zapomněla. Musím popřemýšlet, koho a čím vyvedu 🙂
Na apríla je to nejlepší v práci. Tam si není nikdo ničím jistý.