Léto je opět tady a dovolené jsou v plném proudu.

Na každém rohu je možné vidět reklamy od cestovních kanceláří a je těžké si z té široké nabídky něco vybrat. Ani já se svou přítelkyní jsme nezaháleli a vyrazili jsme na dovolenou.

Nakonec padla volba na zájezd do Chorvatska. Jeli jsme se společností CK KM Travel Hodonín do městečka Gradac. Musím se přiznat, že jsem z toho měl trošku strach. Zkušenosti s dlouhým cestováním autobusem mám, ale do Chorvatska jsem tak ještě nejel a zrovna teď v největším cestovním proudu. Navzdory tomu bylo téměř vše v pořádku a hlavně na čas. Nemuseli jsme nikde zbytečně dlouho čekat ani nic podobného.

Vyrazili jsme a oba řidiči byli pozitivní a přívětiví. Cesta proběhla zcela bez problémů až do Města Makarská. Zde jsme vyložili první várku lidí, řidiči se opět prohodili a jelo se dál. Co se však nestalo – první odbočka, řidič si špatně najel a zídka u domu byla dole. Paní domácí požadovala za metr krát metr starou zídku pět set euro, a tak se volala policie. Veškeré vyřizování se protáhlo téměř na dvě hodiny. Takže jsme všichni cestující byli namačkáni v jednom jediném stínu, který byl poblíž.

Konečně jsme dorazili do městečka Gradac. Jak tak parkujeme, stál nám v cestě sloup. Samozřejmě kdo by si s tím dělal hlavu, tak jsme do něj vrazili bokem. Naštěstí to ustál. To už jsme se všichni začínali bát, co ještě přijde, včetně hlavního pana řidiče. Druhý pokus o parkování už byl lepší, sloupu jsme se již vyhnuli, ale to by nebylo ono, kdyby nebylo další překážky. V cestě stálo auto. Bylo opravdu malé, takže je možné, že ho pan řidič nemusel vidět. Jak jsme se k němu přibližovali, nevydržel jsem to a křikl jsem po panu řidiči. Bylo to asi jediné štěstí, jinak by ho nejspíš zdemoloval. Třetí pokus již byl úspěšný a mohli jsme vystupovat.

Městečko Gradac je pro představu přibližně 40 kilometrů od města Makarská směrem na jih (stále dolů podél pobřeží). Píši městečko, ale nazval bych to i vesnicí. Protože to jsou spíše čtyři dlouhé ulice s líbezným kostelem a památečním sloupem na válku. Vše se odehrávalo na pláži a v ulici nad ní. Navzdory mému očekávání tam bylo opravdu málo stánků a obchůdků, což jsem mile přivítal. Naopak tam byla spousta restaurací a kaváren.

Pláže byly dvě, a pokud člověk nedošel před desátou, tak si už jen těžko hledal nějaké místo. Co mě však nepřekvapilo, bylo osazenstvo na pláži. Myslím, že už každému z Vás, co to právě čtete, dochází, na co narážím. Ano, každý třetí člověk byl Čech nebo Slovák. Další byli Poláci a Němci. Ovšem, nenechali jsme se tím nijak odradit, protože jsme na to byli připraveni. Obě pláže byly oblázkové.

Večerní život můžu jen vychválit. Krásně osvětlená ,,nejdůležitější“ ulice a živá hudba, která byla v národním jazyce, nám nedovolily jinak, než každý den završit večerní procházkou. Také jsme neodolali ochutnávce koktejlů, které zde chystali.

Byla připravena i široká nabídka jednodenních zájezdů, které jsme mohli využít. Jeden den jsme vyrazili do poutního města Medjugorje. Jde z toho místa opravdu cítit, že se tam většina lidí živí z množství turistů a poutníků, kteří toto místo navštěvují. Stánky a penziony jsou na každém kroku. Jako další z nabídky jsme si vybrali plavbu na lodi. To byl asi nejhorší zážitek z celé dovolené. Loď přecpaná k prasknutí, někteří si ani neměli kde sednout. Obsluha na lodi byla silně dezorientovaná a měla ve všem zmatek. Plavbu zlepšila možnost skákání z lodi a plavání na ,,otevřeném“ moři.

Abych to tak nějak shrnul – cestovní kancelář můžu jen doporučit. Komunikativnost, informovanost a snaha splnit každé přání cestujícího, ovšem dejte pozor na řidiče. S delegátem nebyl také žádný problém. Gradac bylo krásné a klidné místo, které je vhodné pro pár i početnější rodinku. Jen dát pozor na výběr výletu.

Mazi