Nezvaní hosté – dokončete příběh.
Můžete začít a napsat, jak by se podle vás vyvíjel příběh
Nezvaní hosté
Tento příběh se netýká přepadových návštěv, které občas zažije každý z nás. Já osobně je moc ráda nemám. Chci pro svoji návštěvu připravit vždy něco dobrého, aby se u nás cítila dobře. Ale nyní zpět k naší povídce.
Budu vám vyprávět skutečný příběh a vy můžete být jeho součástí. Jak to všechno skutečně dopadlo vám samozřejmě prozradím později.
Dva kamarádi se rozhodli, že koupí na vesnici pozemky, které budou spolu sousedit a postaví si svoje domečky. A tak se stalo a jak plynul čas, kamarádi se oženili a měli stále spolu moc hezký vztah. Dokonce, aby se mohli všichni tak nějak nerušeně navštěvovat, nestavěli ani plot mezi sebou. Pořádali společné party a grilovačky, sdíleli se v dobrém i zlém.
Jednou se ale jeden rozhodl, že přece jenom mají dost velký pozemek, tak proč si nepořídit slepičky. Když se vezme v úvahu, kolik peněz by ušetřil za vajíčka a ještě mít svoje domácí. Ihned svůj nápad zrealizoval. Pochlubil se svému kamarádovi. Ten neměl žádné chovatelské vnady a v podstatě mu to ani nevadilo. Přece jenom nebudou jeho, tak ho to zatěžovat rozhodně nebude.
Ráno odjeli do práce. Nastal běžný pracovní den. Každý je rád, když si po dlouhém náročném dni udělá chvíli relax, proč ne. ,, Hmmm náš chovatelský talent tu ještě není a to jsem si myslel, že si dáme na terásce pivko. No nic, posedím sám.“ Najednou mu ztuhl obličej při pohledu na botu. Krásně naleštěná polobotka sklouzla po čemsi. Ouha on to slepičinec. Zvedl zrak a červená barva se zřetelně začala projevovat ve tvářích. Zděšený pohled po zahradě, kterou tolik opečovával. Ani slovo se nepodralo ven, jak měl stažený krk. Kam se podíval slepičince, rozhrabáno, záhonky zmizely a hlavně i jejich obsah byl tak různěprohrabán. Hrůza. Snad noční můra. Kamarád, zda-li se tomu tak ještě dá říkat, nemá na zahrádce zlámanou ani větvičku a ty slepice jsou v podstatě jeho.
Samozřejmě došlo ke tvrdé výměně názorů a poškozený soused trval na stavbě plotu, jedině tak skončí ty pohromy. I když se hlásil každý den, kdy už to bude oploceno, stále se nic nedělo.
Prostor pro dokončení – jak by jste tu situaci řešili vy?
Zde můžete hlasovat:
[poll id=“3″]
Soutěž byla ukončena – hlasujte do 4.10 o nejlepší dokončení příběhu.
Body za rychlost získala nejrychlejší Blaju.
Podle hlasování se vám nejvíce líbilo dokončení příběhu od Matyldy.
Gratulujeme k výhře 500 bodů/250 Kč.
Do 20.10. budou všechny body a poukazy dopsány a vyřešeny.
Dokonce Karlovi navrhl, že mu rád s oplocením pomůže, ale bezúspěšně. Jeho nečinnost trvala. Zato slepičky byly stále aktivnější. Nastala zima. Trus se na bílém sněhovém koberci vyjímal a David si s tím stále nevěděl rady.
Blízkou osobu nyní našel v Kláře. „Jé, ty máš slepice?“ Zvolala nadšeně při první návštěvě. „Nejsou moje!“ Odpověděl sporadicky mezi zuby. „To je škoda, znám recept na výbornou slepičí polévku.“ „Vážně?“ Povídá David a šibalsky se pousměje. Na druhý den klepe David sousedovi na dveře. „Tu máš sousede, výborná slepičí polévka a jak zahřeje.“ „Dobrou chuť.“ „A zítra ti přinesu ochutnat slepici na paprice.“ „To budeš koukat, jak se mi povede.“ Karel se nezmohl ani na slovo. Příštího dne rána probudí Davida hluk. Plot konečně stojí. Ale že to trvalo.
Slepice, zase slepice a vše co k nim patří se nacházelo na Zdeňkově zahrádce.
Infarktová situace už poněkud poklesávala, když uslyšel ječivý hlas své druhé polovičky.
„Vem flašku vína a zajdi k Edovi, ať s tím něco udělá, nebo to udělám já a bude to ostrý!“ zaječela Marie z kuchyně. „Zejtra tu nebudou a zahradu dá do pucu.“
Stála teď mezi dveřmi, v ruce nůž na maso a vypadala jako blonďatá bohyně války.
Než by ji poslouchal dál, sáhl do spíže pro dobré portské, ještě od Vánoc a zmizel ven.
Slalomově, vyhýbajíc se novému nadělení od kurovitého ptactva, které se právě pustilo do posledních řádků kedluben, přeběhl zahradu k sousedovu domku. Opřel se o zvonek a rozhodl se, že začne přátelsky.
„Co zvoníš jak blázen? Koukám, že neseš něco moooc dobrýho.“ Otevřel mu Eda a už se sápal po láhvi.
„Musím s tebou mluvit. Ty slepičí stvůry nám zničily celou zahradu. Dej je někam za plot. Copak jsi to neviděl?“ vcházel Zdeněk s již připravenou řečí.
„Na to teď zapomeň, za týden jedem na dovolenou a já musím udělat nějaké přesčasy v práci. To víš, peníze doma netisknu a levný to nebude. Slípky počkaj.“ Odvětil bodře kamarád, vytáhl špunt a nalil do skleniček vínko, napil se a mlaskl. „Jo to je kvalita.“
Zdeňkovi naběhla žíla na čele. „To nemyslíš vážně, celý jaro jsem se ženou makal na zahradě a ty ji dokážeš se svým houfem slepic zplenit za jedno odpoledne! Jestli to nebude zítra v pořádku, Marie nejdřív zabije mě a pak tebe!“
Zdeňkův příjemný tenor se změnil v ženský soprán.
Z okna domu byly slyšet už jen hádající se hlasy, pak třesk skla, jak to skvělé portské letělo ven na dlažbu a zabouchnutí venkovních dveří.
Celých pět dalších dní to měl těžký. Doma tichou domácnost, venku místo zahrádky venkovský dvorek, sousedi dělali, že je neznají a nikdy se neviděli a když odjížděli k vytouženému moři, vystřídala je v jejich usedlosti Edova tchýně, aby se starala o jejich milované slepice. V sobotu tomu dala korunu Marie, která mu oznámila, že odjíždí k mamince a vrátí se pouze v případě, až se stane zázrak a bude vše v takovém pořádku, jaké to bylo před slepičí invazí. Když za sebou a svým mohutným kufrem zavřela dveře, sedla do auta s posledními slovy: „Tak čau!“ a zmizela, sedl si na terasu mezi rozeseté slepičince a načal si pivo.
Kde se vzala, tu se vzala, stála před ním Edova korpulentní tchýně.
„Tak si myslím, sousede, že máme týden na to, abychom to dali do pořádku. Co jsem slyšela od našich mi stačilo.“
A protože moudřejší ustoupí, koupili pletivo, Zdeněk udělal slepičím dámám výběh, zahradu vyčistili, zasázeli novou zeleninu, jahody, i na kytičky došlo.
Marie se vrátila, dala si se sousedkou dobrou kávu a dortík a když se vrátil Eda s Aničkou, udělali společné grilování. Pak, že tchýně a uzený…… nevěřte všemu.
Nezvaní hosté – dokončení příběhu (od irinkamil)
S dotazy, kdy už konečně začne stavět plot, je Pavel neustále odbýval, že nemá čas a ani peníze. Další a další dny se Petr s manželkou budili s hrůzou v očích, co zas ty Pavlovy dobračky provedly. Boty do zaměstnání si už nechávali ukryté před slepicemi v bedýnce u vrátek, kudy ráno chodívali do práce, protože na jejich pozemku už nebylo pro slepičince pomalu kam šlápnout. I auto parkovali raději za plotem, než aby každý den kolegům v práci vysvětlovali, kdeže přišli k té šedobílé ozdobě kol. Po dvou týdnech před Pavlovým domem zastavila dodávka, ze které Pavel a řidič skládali různý stavební materiál. Byly tam hlavně tvárnice, pytle s něčím, co mohl být cement a vápno, pak plechy větších rozměrů, luxfery a nakonec dodávka přivezla i velká plechová vrata. Petrova paní začala doufat, že to snad bude materiál na bejvák pro slípky, ale Petr ji vyvedl z omylu, to bude další garáž! Nemýlil se, za tři dny vedle Pavlova domu skutečně vyrostla nádherná garáž. Ještě se se ženou nevzpamatovali a už tu byl Pavel s novou, nádhernou Lancií, světlounké kožené potahy, stříbrná metalíza, no prostě zázrak! Ubytovaná byla samozřejmě v té novoučké garáži, ale jelikož slepice byly stejně neustále na Petrově pozemku, nejspíš by se jí nic nestalo ani venku. Teď už ale Petrovi opravdu došla trpělivost a rychlým krokem napochodoval k Pavlovi do domu. Jak si to představuješ, pořád jsi tvrdil, že Ti na plot nezbývají peníze a teď si nejen postavíš garáž, ale ještě si pořídíš i nové auto? To přece nemyslíš vážně? Pavel se jen pousmál a řekl, že jestli se to Petrovi nelíbí a plot chce, ať si ho klidně postaví na vlastní náklady, že on mu k tomu dává souhlas. Lancii že si pořídil jako kočkolap a do práce že bude jezdit stále kombíkem. Ta Pavlova drzost Petra naprosto odzbrojila a beze slova odešel domů. Celou noc nespal, jen ležel, tupě zíral do stropu a přemýšlel, co bude dělat dál. Druhý den si vzal dovolenou a trpělivě vyčkal na odchod manželky do práce. Posléze se i Pavlův domek vyprázdnil a tak měl prostor na uskutečnění svého plánu. Vzal ze skříně staré záclony, ze sklepa velkou bednu, vyšel ven a pár hodin se zabýval lovem slepic. Díky záclonám mu to šlo docela dobře, během chvíle získal v nahazování záclony na běžícího opeřence poměrnou zručnost. Když je měl všechny v bedně, donesl je k Pavlově nové garáži, která, kupodivu, nebyla zamčená, dokonce ani ten stříbrný zázrak! Petr otevřel všechny dveře té krásky a nachytané kdákalky naházel dovnitř. Sebral bednu, záclony, zavřel dveře garáže a spokojeně odkráčel k domovu. Pak už jen čekal, co se bude dít, až se Pavel vrátí. První dorazila žena jeho vlastní. Petr nevydržel mlčet a hned se pochlubil, co provedl. Manželka vzala barvu a jen se zhroutila na židli. Nevěřícně na manžela zírala a pak řekla, cos to provedl, vždyť můžeme skončit u soudu, to tě nenapadlo? Pavlovi přece bude hned jasné, kdo mu tam ty slepice dal! Pojď, honem je odtamtud vyndáme! Ale ouha, v tom se vrátil Pavel. Spokojeně zaparkoval kombíka ve staré garáži a aniž by zašel domů, šel se mrknout na svou lásku. Co uviděl po otevření garáže, to si možná leckdo dokáže představit, skutečnost však byla hrůznější našich představ. Všude poletovalo peří, obzvlášť pěkně byly vyvedeny slepičince na všech částech autíčka, kam se jen podařilo těm roztomilým slípkám se usadit, střechu nevyjímaje. Tak spokojené snad nebyly ani v záhonku růží u Petra na zahradě, jak se jim líbilo v té světlounké nádheře. Pavel jen zavřel dveře a obrátil své kroky k Petrovu obydlí. Ten se už chvěl, co asi bude následovat, ale to, co se stalo, jeho i ženu velmi překvapilo. Pavel zkroušeně došel až k nim a povídá, sousede, kamaráde, moc tě prosím, pojď mi pomoct pochytat ty moje slepice a někam je zavřít, představ si, já jsem ještě nedodělal okno u té nové garáže a ty mrchy si toho všimly a vlezly tudy do garáže a asi jsem zapomněl pozavírat dveře u Lancie a ony se dostaly i do ní a neumíš si vůbec představit, jak mi to tam zřídily! Hned zítra objednám materiál na kurník a plot a budeš tak hodnej a pomůžeš mi se stavbou? Petra to tak překvapilo, že jen bezhlasně přikývl na znamení souhlasu. Pavla to doopravdy napravilo, když viděl poničenou svou věc a rázem pochopil, jak muselo asi být Petrovi s manželkou při neustálých nájezdech těch nyní už zatracovaných slepic. Společně slepice pochytali, znovu přišly vhod záclony i bedna a Pavel jen zíral, jak je Petr šikovný. Kdyby jen věděl, co neví! Druhý den opravdu objednal a dovezl materiál a společně s Petrem postavili kurník s velkým výběhem. Večer, při lahvince vína, si Petr s manželkou svatosvatě odpřisáhli, že nikdy, ale opravdu nikdy, tuhle příhodu Pavlovi neřeknou. No, jen doufám, že si Pavel zrovinka tento článek nečte.
A tak jednoho dne, když majitel slepic odjel a na otázku-kdy postaví ten plot?-mu ani neodpověděl, popadl nářadí a dal se do stavby sám, V zápalu práce si ani nevšiml, že všechny slepice jsou na jeho zahradě, a co včera pracně zasázeli a upravili zase rozhrabaly. Přišel večer a majitel slepic přijel domů, Nestačli se divit, co to vyrostlo na zahradě za stavbu, on totiž jeho kamarád moc šikovný nebyl. Měl chuť se rozčílit, ale když viděl, co provádějí slepice-kterých si nikdo nevšímá, začal se smát. To stavitele plotu ještě víc naštvalo a už to vypadalo, že začne házet nářadím, ale všiml si, co postavil a musel se smát taky. Ani ty slepice ho už nerozhodily. Tak se domluvili na druhý den, že spolu postaví ohradu, každý obětuje kousek zahrady a vajíčka si rozdělí. Tak se i stalo a už nějaký čas si žijí spokojeně a vždy, když grilují spolu kuřátko, vzpomínají, že stačilo málo a díky slepicím přišli o nejlepšího kamaráda.
Protože ani jeden z nich neměl zkušenosti s chovem slepic, proto nastala tahle situaceEda, který vlastnil slepice se při hádce divil. Ale prosím tě Zdeňku, co ti může udělat taková malá slepice!? Zdeňka to nesmírně naštvalo,že to Eda nechápe. Po delších hádkách se připojily i jejich rodiny a semínko sváru bylo zaseto.Přišla komise,která přikázala Edovi slepice oplotit. Bylo to v době kdy komise měly tyto pravomoce.Ale soused Zdeněk nechtěl zůstat pozadu a tak si pořídil slepičky taky.Jenže měl všude krásnou dlažbu a když ráno vyšel ven, nevšiml si,že na zemi něco přibylo. Uklouzl a nemohl se zvednout a protože měl mírně nadváhu neporadila si s ním ani manželka.Rozhodla se, že půjde pro souseda. Soused Eda měl trošku škodolibou radost a tak rychle přiběhl ,ach ouvej, uklouzl taky.Společně je pak odvezli na pohotovost a na tu příhodu ještě vzpomínají i jejich děti při společném grilování.
Už to byly tři dny. Slepice se spokojeně procházely po obou zahradách, ale samozřejmě se jim nejvíce líbilo u sousedů. Marně Petr chodil a zaháněl je k Pavlovi. Zahrada vypadala čím dál hůř, záhonky prohrabané, zelenina i květiny ozobané. A jeho rajčata, jeho pýcha… škoda mluvit. Petr znechuceně mávl rukou, z nosu sklepl malé peříčko, a otočil se k domu. Nemá cenu něco dělat, dokud se nepostaví plot. Kde vůbec Pavel je? Jindy v tuhle dobu už bývá doma.
„Nejspíš se někde zasekl schválně, čeká, až bude večer, aby měl další výmluvu,“ pomyslel si Petr roztrpčeně. „Ale zkusím s ním ještě promluvit,“ rozhodl se pak. „Něco se udělat musí. “
Vzpomněl si, jak včera vyhrožoval, že pokud s tím Pavel okamžitě něco neudělá, pořídí si psa. „A pak teprve budeš koukat, co je to zbytečná práce. On si takový pes s těmi tvými slepičkami hravě poradí,“ křičel rozzuřeně.
Uložil se na terase do pohodlného křesla. Odtud měl přehled, kdy přijede Pavel konečně domů. Marie oběma uvařila kávu a přisedla k němu. Oba zasmušile prohlíželi tu zkázu, která dřív byla jejich vysněnou a opečovávanou zahradou. Konečně zaslechli zvuk motoru.
„Už jede,“ poznamenal Petr. „Nechám ho chvíli odpočinout a pak za ním ještě jednou zajdu. Třeba ho už k něčemu dokopu.“
„Včera s tím psem jsi to myslel vážně“? zeptala se Marie. „Byli jsme, a snad jsme všichni ještě kamarádi. A pokud mu bude pes honit ty zatracené slepice…“
„To byl jen takový výbuch vzteku,“ přiznal Petr. „Opravdu bych nechtěl zrušit roky kamarádství kvůli hloupým slepicím.“
Oba se zahleděli k sousednímu domu. Pavel tam zastavil svým červeným kombíkem u garážových vrat, otevřel zadní dveře a začal něco vykládat. Nějaké kůly, pletivo.
Petr s Marií na sebe pohlédli. Že by?
Pavel zatím vyložil náklad a zmizel i s ním v garáži. A po chvíli se objevil na zahradě. Už převlečený v montérkách mířil dozadu, pod velký ořech, pod kterým měly slepice své provizorní bydlení.
Jenže co to? Zašel za jeho mohutný kmen a vzápětí se ozval rozzuřený křik. Pavel vyběhl z poza stromu a mířil dlouhými ráznými kroky k Petrovi. Doběhl k němu na terasu a vzteky rudý spustil.
„Tak tohle je podraz. Tohle jsem si o tobě nemyslel. Jsi docela obyčejný hajzl. Na obyčejné slepice pustit psa!!! A já si myslel, že jsme kamarádi. Že nás pár pitomých slepic nerozhází!“
Pak se otočil a rázně odešel domů. Petr s Marií jen zírali a nezmohli se na slovo. Až teď si uvědomili, že slepic je dnes na zahradě opravdu nějak míň.
„Jdu se tam podívat,“ vzchopil se po chvíli Petr a zamířil k velkému ořechu. Co uviděl, mu vyrazilo dech. Pod stromem poletovalo peří a ležely dvě potrhané zakrvácené slepice. Jejich provizorní kurník měl rozražené dvířka, uvnitř viděl Petr další roztrhané kdákalky.
„Propánakrále,“ vykřikla za Petrem Marie. Nedalo jí to, šla se taky podívat a teď vyděšeně kulila oči na tu zkázu.
„Pojď,“ popadl ji Petr za ruku a zamířili k domu Pavla. Tam rázně zabušil na dveře. Otevřela jim uplakaná Anna. Podívala se na ně a beze slova ukázala do pokoje. Pavel tam seděl v křesle a zíral na Petra s Marií jako bůh pomsty.
„Co tu ještě chcete?“ zařval! „Vypadněte odsud! Lituju, že jsem tě kdy poznal, bývalý kamaráde!“
„Zmlkni, vole,“ oslovil ho tiše Petr. Pavel se opravdu odmlčel a překvapeně se na Petra zahleděl. Čekal, že Petr bude řvát, ne že bude mluvit potichu.
Petr zatím klidně pokračoval.
„Ty tvoje slepice navštívila asi liška. To si vážně myslíš, že bych kamarádovi nechal slípky roztrhat psem? Řekl jsem to jenom ze vzteku, protože mi ty potvory rozhrabaly, co se dalo. A myslel jsem, že je ti to úplně jedno. Takže, až se teď uklidníš, seber se a půjdeme. Tady plot nepomůže, musíš jím udělat pořádný kurník i výběh. Protože když si teď ta liška našla tak snadnou kořist, bude se sem vracet!“
Domluveno, uděláno. Do večera stál kolem ořechu plot výběhu, zbývající slepice měly udělaný kurník s pořádnými dvířky. Ještě že byl pátek a v létě je dlouho světlo.
Kamarádství bylo zachráněno. Slepice byly zavřené ve výběhu, takže plotu mezi zahradami nebylo třeba. A bylo to dobře, protože Pavel si nakonec toho psa opravdu pořídil. Bert není žádný domácí mazlíček, bere svou práci hlídače opravdu vážně. Hlídá jak zahradu Petrovu, tak Pavla. A taky už dvakrát svým štěkotem zabránil dalším útokům kmotry lišky.
Poškozený soused vzal koště, odehnal slepice na záhonky k sousedovi a počkal, až dílo dokonají. Pak jen čekal, až se soused vrátí a uvidí tu pohromu. No a pak spolu svorně plot postavili a ještě se tomu za nějaký čas zasmáli u grilovačky.
„Haló, je někdo doma?“ ozval se u dveří hlas mého snad bývalého kamaráda. Zamračil jsem se, od té doby, co mi jeho slepice zničily zahradu bylo naše kamarádství na čtýru. „Jsem v kuchyni,“ odpověděl jsem a čekal až dorazí ke mě. „Ahooj, kamaráde, víš, přišel jsem se omluvit, já jsem vůbec nevěděl, co takové slepice dokážou za binec.“ Sypaly se z něj slova a já čekal, co z toho bude. „No a tak jsem se přišel s tebou domluvit, co s tím? Víš, domácí vajíčka jsou super a moje mamina se jich nechce už vzdát, ale slepičince jí taky pěkně lezou na nervy.“ Bylo na něm vidět, že se chce usmířit a tak jsem ruku k smíru přijal. „No dobrý, ale co s tím??“ zeptal jsem se ho, protože jsem věděl, že už nějaký plán má. Za ty roky, co se známe ho mám přečtenýho jak starý román. „Napadlo mě, že bych jim udělal vzadu v zahradě kurník s výběhem, slepice by nikomu nevadily a vajíčka se hodí vždycky. Co ty na to??“ Usmál jsem se, před pár dny, když jsme tady po sobě řvali, jsem mu něco podobného navrhoval, ale to v tu chvíli vůbec neslyšel, nebo prostě nechtěl slyšet. “ Dobrý nápad,“ odpověděl jsem a vůbec mi nevadilo, že to byl vlastně můj nápad. ˇUčel světí prostředky, jak se říká a tak hlavně, že se konečně něco děje. „Kdy začneš?“ zeptal jsem se. „Víš, já už začal, ale znáš mě, sám na to nestačím, nejsem moc technický tip, nešel bys mi poradit a trošku pomoct??“ Teď už jsem se řechtal na celé kolo, tak proto ten můj vypečenej kamarádíček přilezl ke křížku. Ale co, stejně ho mám rád. “ Tak jdeme na to ty dube dubovatej, ať už je zase klid.“ Začal se taky usmívat a z tašky vykouzlil čerstvě upečenou bábovku. „To je z domácích vajec, tak si pochutnejte“. Po dvou dnech společné práce byly slepičky ubytovány v luxusním kurníku s výběhem a naše společné soužití se vrátilo zase do poklidných vod. Musím přiznat, že bábovka z domácích vajec byla opravdu skvělá a tak s manželkou uvažujeme o tom, že vzadu na zahradě máme taky nevyužitý koutek.
Čas ubíhal, každý z nich seděl na své straně pozemku a náplň hovoru již nebyla,“ co ta moje ženská opět provedla“, ale stěžování manželce, jak se ten Jarda změnil. Čas ubíhal a Lenka toho měla právě dost. Z pohodového manžela, který byl samý smích, se najednou stal pomstychtivý chlap. Vymýšlel plán, jak mu to co nejvíc oplatit. Atmosféra houstla, dětem zakázal si spolu hrát. A to byla ta poslední tečka pro Lenku….Zuzko, pojď sem..já se na to nemůžu koukat. Když to naši chlapi nedokážou dotáhnout, uděláme to samy..domluvily se, že každá sežene půlku peněz a objednají postavení plotu za nepřítomnosti pánů tvorstva. Tak se stalo, samozřejmě první reakce byla naštvání, ale potom se všichni sešli a společně si to vyříkali. Přece nezahodí kamarádství kvůli něčemu takovému.
Tak se jednoho dne sebral a šel do obchodu nakoupit věci potřebné k postavení nízkého plotu se zavedou elektřinou.
Další den se opět zeptal kamaráda(nyní už bývalého) kdy postaví plot, odpovědí mu bylo ticho, tak tedy počkal až kama rád odejde do práce, děti s manželkou do školy a dal se do stavění. za hodinu byl hotový, čekal co se bude dít až soused příjde z práce, a taky se dělo nejdřív hádka , ale pak se usmířili. Společně pak spolu dostavěli plot a odpolili elektřinu.Soused si udělal pro slepice navíc ohradu.No a dopadlo to tak, že za nějakou dobu si nějaké to kuře spolu s rodinami ugrilovali a byli zase kamarádi.
Tvrdá výměna názorů by vůbec nemusela nastat, pokud by byli opravdu tak dobří kamarádi, jak se píše od začátku. Mohli s tím počítat, že slepice nezůstanou na pozemku „metr na metr…“, a je vidět, že ani jeden z nich neměl ani ponětí, co takové slepice dokáží udělat a také „podělat“ ….Pochopitelně ten, co ty slepice vlastnil, si musel postavit pro ně nějakou ohradu, kde by si mohli spokojeně hrabat. Také by měl uklidit tu spoušť po nich. Určitě ale stavět plot mezi sebou nechtěli ani jeden, i když kdo ví, co si vymyslí třeba jednou ten druhý. Klidně cokoli, ale po vzájemné dohodě. Já osobně bych plot uvítala s tím, že by byl i s vrátky na občasné návštěvy. Co když si ten druhý pořídí třeba dva bojové psy, které ten druhý nemusí.