Zůstala sedět na vaně a cítila, jak jí tečou slzy. „Tak zase nic“.

Tolik si přála miminko a každý měsíc v duchu doufala a pak opět veliké zklamání. Byla zoufalá a bylo to o to horší, že teď byla doma a bez práce. „Proč to tedy nejde?“ Doktor říkal, že se k tomu moc upjala a možná proto se to nedaří. S manželem žijí už 7 let a pořád nic. Osprchovala se a šla si udělat kávu. Když zazvonil domovní zvonek, trhlo to s ní. „ Kdo to může být??“ ptala se v duchu, „na nikoho teď nemám náladu“. Chvíli přemýšlela, že neotevře, ale pak jí to nedalo a otevřela dveře.

„AAAhooj“ slyšela hlas bývalé kolegyně z práce, ještě než stačila pořádně otevřít dveře. „Ahoj Silvo“, kde se tady bereš“. „No přišla jsem za tebou na pokec, jak se máš a tak. Taky mám pro tebe pár drbů“ Hrnula se do předsíně a Hanka jen tiše couvla. Když vařila v kuchyni kávu, Silva mlela a mlela a Hanka jí skoro nevnímala. „No a taky jsem ti přinesla ukázat Natálii“. Hanka zbystřila. „Jakou Natálii?“ zeptala se a teprve teď si všimla, že Silva sebou donesla velikou tašku. „Mimino“, řekla Silva a položila tašku na zem vedle stolu. Hance vyhrkly slzy. „Ty máš miminko?“ „ Jo už 3 měsíce“ odvětila Silva ledabyle. Hanka se pomalu sehnula pro tašku a položila jí na stůl, Když odhrnula vrch tašky, uviděla malinkaté spící miminko. „Ta je krásná“ řekla dojatě a nemohla z miminka spustit oči.

„No víš, Hani, já bych vlastně od tebe něco potřebovala, nemohla bych jí tady nechat na chvíli? Tak na dvě tři hoďky? Potřebuju si něco vyřídit a nechce se mi tahat s tou taškou.“ Hanka zůstala jako opařená, ale nakonec odpověděla. „ Tak jo“. V ten moment se Silva zvedala ze židle, „Víš co Hani, tu kávu ani nedělej, musím letět, abych to všechno stihla“. Než se Hanka vzpamatovala, klaply domovní dveře a Silva byla pryč.

Opatrně vyndala malinkou z tašky, vzala jí do náruče a něžně jí políbila na čelíčko. „Kdybys tak byla moje, sluníčko krásný.“ Položila jí v ložnici na manželské postele a nechala jí spinkat. Stejně jí to nedalo a každou chvilku byla u ní.

Když uplynuly 3 hodiny a maličká pořád spala, začala být Hanka neklidná, šla se znova podívat a řekla si. „Alespoň jí přebalím, za tu dobu musí být úplně mokrá“. Hledala v tašce plíny a našla jen jednu a když malinkou rozbalila, málem jí omyli. Tak opruzenou dupinku ještě v životě neviděla. Šla namočit žínku a opatrně malinkou otřela, v lékárničce našla krém a celou jí namazala. Natálka začala tiše kňourat. Hanka jí zabalila a šla prozkoumat, jestli nemá sebou papání. Našla jen lahvičku s pitím a tak dala malinké alespoň napít.

A Silva nikde. „Sakra, kde se zdržela?“ Když slyšela manžela, jak se vrací z práce, vyběhla z ložnice a přivítala ho, „Ahoj Jirko, asi mám problém.“ Když mu všechno řekla, Jirka šel do ložnice, pohladil malinkou a řekl. „ Malá celou dobu nic nejedla??“ „Ne, ona sebou nic nemá“ a Silva se měla vrátit už před hodinou.“ Jirka už držel v ruce telefon, obtelefonoval známé a do půl hodiny měl pro malou kojenecké mlíčko, plínky a dokonce i nějaké oblečení.

Jenže Silva nepřišla ani do večera, nepřišla ani druhý ani třetí den. Když skončil víkend, říkala si Hanka, že se třeba vrátí v pondělí, měla na ní hrozný vztek, ale o malinkou se s manželem postarali moc pěkně. Když se neukázala ani v úterý a Natálka skoro nejedla, rozhodla se, že s ní zajde k doktorce. Sehnala od sousedky, kočár a doktorce všechno vysvětlila. „Paní Nováčková, bylo by dobře, aby jste zašla na sociálku, to je opuštění dítěte, malá je podvyživená a na 3 měsíc, jak říkáte, není vůbec vyvinutá.“ Napíšu Vám papír pro sociálku a doporučím, aby Vám jí prozatím nechali, ale musí se to řešit.“ Řekla Hance doktorka. A tak Hanka šla se strachem na sociálku. Paní na sociálce byla docela milá. Řekla, že by měla Natálku nechat převést do kojeneckého ústavu, ale na doporučení lékařky jí nechá zatím u Hanky v dočasné péči, ale pod dohledem. Sepsala s ní žádost a poslala to hned na soud jako urgentní.

A tak malinká zůstala u Hanky. Sociálka chodila každý druhý den na kontrolu, ale vše bylo vždy v pořádku a na Natálce bylo vidět, že je ve vzorné péči. Spousty věcí dostali od známých, něco dokoupili, dokonce dostali i kočár od sousedky a malinká se pomalu zabydlovala v novém domově. Uběhlo půl roku a Silva se pořád neozývala. Hanka se jí pokoušela dovolat, ale číslo bylo odpojené. Nakonec zažádali o pěstounskou péči a byla jim schválena.

Natálka všechno dohnala, v roce už běhala a rostlo z ní šťastné dítě s milujícími rodiči. Když byla v první třídě, narodil se jí bratříček. Když měla Natálka 6 let, zažádali o adopci. Dnes je Natálka v 5. třídě, vzorně se učí a na svojí mámu nedá dopustit. A Silva prý je někde v Německu, žije si svůj život a nějaké „mimino“ jí vůbec nezajímá. Jsou mezi námi „mámy“, které vůbec mámou nejsou a ženy, které ač miminko neporodily, přesto mají veliké mateřské srdíčko.

Bobálka