Tak je to tady. Konečně jsme se rozhoupali a máme doma Kazánka.
Manžel povolil a ke křepelkám, slepicím a ostatnímu zvířectvu jsme si pořídili pejska.
Je to štěně německého ovčáka. Krásny černý prcek, který jde z ruky do ruky a užívá si neuvěřitelného zážitku. Každý by ho chtěl mít u sebe v náruči a dokonce padl návrh, že se budeme střídat v tom, kdo ho bude mít přes noc v posteli.
To jsem zamítla, viděla jsem manželův výraz. Stačilo mě, že se mnou zajel do obchodu nakoupit různé potřeby pro psa. Koupili jsem granule brit pro štěňata, chvilku nám dalo zabrat, jakou značku máme pro štěně vybrat. Pak samozřejmě přišly na řadu různé misky, hračky a pamlsky. Když jsem viděla tu sumu, co budeme platit, pochopila jsem, že máme další dítě 😀
Dcera je v Anglii a k ostatním se přidal Kazánek, tak jsme zase v plném počtu.
Katka si vyprosila taky dárek. Máme se prý podívat, jestli najdeme klece pro hlodavce. Má potkana Alberta II v kleci jsem ho skoro nikdy neviděla, ale prý potřebuje svůj domeček.
Jen doufám, že Kazánka brzy naučíme, že slepice a křepelky se musí nechat v klidu. Je to přece jen pes.
Když jsme měli posledního vlčáka, občas byl problém. Křepelky nechal, protože mají oplocený výběh, ale slepice dokázal honit po celým dvoře.
Jak budu mít pěkné fotky, pošlu adminovi, ať vloží do fotogalerie. Petra
Ráda bych viděla Kazánka teď, jak vyrostl a napište nám také, jestli vyvedl nějakou skopičinu!!!!!!
U nás teď bydlí Koudy, veliký černý pidbull s něžným srdcem a ten by nás umazlil k smrti. Protože syn odjel do Anglie, tak Koudy zůstal u nás. Je to obrovský mazel.
Jedni sousedi nemají žádného psa ani kočku, z druhé strany zase dva psy, tak se to vyrovná. No – mají, jsou to pejskové jejich dcery, ale ta bydlí v paneláku. Tak je má u rodičů. Jaká je to rasa, nevím, v tom se nevyznám, ale jeden je dost veliký a ten druhý zas malý a hodně „štěkavý“. Někdy si je bere domů, ale většinou jsou tu.
Teď už asi z Kazánka je velký Kazan 🙂 … uplynul nějaký ten čas. Doufám, že vám dělá jen radost a že nerozkousal – nepokousal to, co neměl…
Marně přemýšlím, kde já jsem ten obrázek už viděla …..těším se na ty fotky ve Fotogalerii …
Už to vím ! 🙂 V článku „Náš bobánek Budy“ …..to byla doba, než jsem si vzpomněla, pozdě – ale přece!
-:)
Štěně vlčáka! To já bych ho mazlila od rána do večera! My máme pejska nalezence, tak jsme ho nezažili jako štěňátko. Už je dávno dospělý pes, ale mazlíme ho taky.
Tak to máte doma takovou malou zoo, já osobně si myslím, že k domu pes patří, ale teď teprve nastane fuška ho naučit co na zahradě může a co ne, tak pevné nervy a ať vám dělá jen radost.:)
Naše sousedka měla pejska jezevčíka, a ten se naučil chodit mezi záhony. Byla radost ho pozorovat, jak chodí „do pravého úhlu“….
Vlčáci jsou krásní chytří psi, k baráku patří, věřím, že se naučí nechat slepice na pokoji. Přeji Vám hodně radosti s Kazánkem.
Tak ať vám dělá Kazánek jen samou radost. Manžel měl doma taky vlčáka Kazana :-), ale to byl pes jako hora…, když mě viděl přicházet, přiběhl ke mně a položil si svoje packy na moje ramena. Bylo mu úplně fuk, co mám zrovna na sobě, tak pak jsem se naučila nosit sebou starší plášť :-), který jsem si oblékla ještě před vchodem na dvůr….:-)