Je to pitbul, nejlepší pes, kterého si páníček může přát. Můj, respektivě Benův příběh se stal v létě.

Znáte to, vedro, sucho, nejlépe k vodě nebo nevylézat vůbec. My vylezli. A rovnou k rybníku. A děti se hned rozběhly na všechny strany. Ben seděl poslušně vedle mně a líně si máčel zadní nohu ve vodě, když jsem si všiml, že zmizeli všechny děti.

Kousíček byl kemp, tam začalo hledání. Ve stresu nikomu ani nedošlo, že nechybí jen děti. Když už zmizel i Ben, stres se změnil spíše na depresi. Ale nikdo si nestihl ani zapálit cigaretu, když Beník zjevil “odnikud” a táhl za rukáv jedno z dětí, které vedlo za ruku svojí sestřičku.

Beník následně letěl do vody, hned se mnou a tak moc jsem si s ním dlouho nevyhrál. Polil nás pot po zádech, když děti vyprávěli, že je chtěl nějaký pán odtáhnout pryč, ale rychle se to změnilo ve smích, když popisovali a napodobovali výraz muže, když si mezi něj a děti stoupl Ben a vycenil zuby.

Vždy se cítím líp, když doprovází Beník děti ven. Mám pocit, že je o ně dobře postaráno, protože jsou s bytostí, které mohu stoprocentně věřit. Protože jsou s Benem, psem, pro kterého bych udělal vše.

Pavel