Máme dvě kočičky.
, jedna je „vychovaná“, je zvyklá být venku, když je ale mráz, bereme si ji dovnitř, ale jinak do bytu nechodí a poslušně sedí na prahu, dokud ji nezavoláme.
Ta druhá je pravý opak, jak zjistí, že jsou otevřené dveře, šup – a je vevnitř a schovává se třeba za gaučem, za televizí, za kamny a ne a ne ji dostat odtamtud pryč… ani na salám či maso nereaguje, tak prostě musíme vyčkat, až vyleze sama.
Jsou to ale stejně naše zlatíčka …jedna chodí pít do jezírka a pozoruje rybičky, druhá se ráda válí na plachtě houpačky….
Tak tyto kočičky už nemáme :-(, jedna se dožila slušných 17 let, a ta druhá byl vlastně její syn … jednoho dne prostě zmizel a nevrátil se. Ale bez kočky jsme nezůstali. Měli jsme krásného kocourka, ale někdo nám ho „musel“ odnést – asi děti, měl i obojek, kde měl napsané jméno a adresu … Zanedlouho budeme mít zase jiné, těším se.