Synátor konečně začal capkat.
Sice jen za ruce, sám ještě ne, ale i tak lítá jak raketa a dává všem pořádně zabrat, tak jsme mu pořídili na zahradu botičky. Je to klučina zvídavý, takže jeho pozornosti neunikl ani náš kocourek. Jen ho zmerčil, už se za ním rozběhl. Kupodivu Miky ani neutíkal, čekal, co se bude dít.
Přetrpěl i to, když se na něj syn rozplácl jak dlouhý tak široký. Když si z něj ale syn začal dělat bubínek, už ho to nebavilo a zmizel na zahradě. Sebíka to nerozhodilo, dál si lezl, až na něj padla únava, takže botičky šly dolů a chlapec do kočárku dát si dvacet.
Tu se zase zjevil kocourek. Viděl opuštěné, měkké botičky na lavičce a polštářek byl na světě.
Přeci jen se malému (nebo mně?) pomstil, když na nové botičky pustil chomáče chlupů, které šly horko těžko pryč…
Kočička si umí vybrat, kde je nejlépe. Třeba je Sebíkovi jen zahřívala, aby až se vzbudí, si obul botičky vyhřáté. 😀
To je pravda. Naše kočka mi chrápala v ložnici na peřině. Jak jsem na to přišla, tak šupajdila pryč.
Ne ne, to nebyla pomsta, to se jen tulil jakoby k Sebíkovi :-), to znám taky, jak v létě sedím venku a sundám pantofle, už na nich kočka leží 🙂