Nejlepší zážitky jsou vždycky ty, které nejsou plánované.
Aspoň podle mé zkušenosti. Na sobotu jsem si naplánovala klidný, odpočinkový den. Trochu uklidím, nakoupím, uvařím si něco dobrého, ….. taková domácí pasivní lebeda.
Klídek mi najednou narušilo zvonění mobilu.
„Hele, tady u nás je dnes ochutnávka vín, pojď taky!“
Ani jsem se moc nerozmýšlela, kývla jsem na to a domluvili se, v kolik a kde se sejdeme. Pak jsem pokračovala ve svém plánovaném programu.
Vracela jsem se už domů s nákupem, když zafoukal studený vítr, sem tam něco poletovalo vzduchem a mně začalo být zima.
Doma bylo teploučko a pohodička, v krbácích praskal oheň, čekal na mne dobrý oběd…..
Nikam nechoď,“ ozval se červík v hlavě, „je ti doma tak dobře, co se potáhneš kamsi do zimy? Stojí ti to za to?“
Dalo mi to docela dost práce, přemluvit sama sebe a vypadnout z domu na vlak. Naštěstí neměl zpoždění, takže v domluvenou dobu jsem už seděla u stolu s kamarádkami. Okamžitě jsem se jim musela svěřit se svým vnitřním bojem a kupodivu, nebyla jsem sama. Ani jim se do té zimy nechtělo – a to nemusely vlakem, stačilo jim seběhnout pár metrů z kopce.
Ochutnávka se vyvedla. Vína byla opravdu dobrá, k tomu nám hrály různé cimbálové skupiny, zpívalo se, povídalo. Samy sobě jsme se smály, jak znalecky kroužíme vínem ve skleničce, sdělujeme si postřehy o vůni, chuti, barvě vín.
Taky jsme vymyslely nové vinařské termíny. Když se mne jedna z kamarádek ptala, proč ochutnávám víno růžové, když jsem si šla pro bílé, bránila jsem se.
„To není růžové víno, to je jen tmavá bílá.„
A takových postřehů tam bylo víc. Legrace musí být.
Pak mne hodiny upozornily, že v nejlepším se má přestat. Za chvíli mi jede poslední vlak.
Brrr, to byla venku zima. Od pusy mi šly obláčky, nos mi namrzal, ale náladu mi to už nezkazilo. Vlak přijel přesně podle jízdního řádu.
Už jsem se chystala vystupovat, když v tom se ozvalo vlakové hlášení.
„Další zastávka v XX na znamení, pro zastavení vlaku použijte tlačítko….“
Pro pána krále, jaké tlačítko? Zatím jsem si vlak ještě nikdy nezastavovala, takové nějaké nové moderní vymoženosti, kde to zatracené tlačítko je? Kde ho mám hledat?
Uf, naštěstí byl ve vagonu průvodčí. Tlačítko mi ukázal a pro jistotu ho i sám zmáčkl.
Za chvíli jsem byla v teplíčku a spokojená doma.
matylda
Víno a hlavně jeho pěstování a podnikání v něm je tvrdý oříšek. Trvá to dlouho než se do toho člověk dostane, ale když se povede, to je potom radost z dobrého a chutného nápoje.
taková ochutnávka vín je velice dobrá věc, člověk se tam také něco doví a hlavně pokecá.
Vždycky je zábava, když se sejdou kamarádky a ještě k tomu u vínečka, v tom vlaku bych asi měla velikej problém, vůbec by mě nenapadlo, že si můžu vlak zastavit sama.
ted už snad nepřijde
vínečko si taky dám
Jo, to jsou novoty, asi jste dlouho vlakem nejela … :-), já tedy také ne, ale vím o tom. A takové poklábosení u vínečka přijde vždycky vhod. Člověk se dozví nějaké ty „drby“ a co je nového. My také rádi provozujeme různá setkání, jak s kolegy z práce, tak náš babinec jen tak, a scházíme se buď u jedné z nás na střídačku na pokec, nebo v menších hospůdkách, kde je příjemné prostředí.
Jasně, většinou jezdím autem. Ale na ochutnávku vín přece auto nepoužiju 🙂 Jinak – zatím mi na zastávce vlak vždycky zastavoval bez vyzvání, toto nám tu zavedli zřejmě nově 🙁