Hodně se na těchto stránkách píše o zvycích, tradicích v těchto zimních měsících.
V naší vesnici jedna taková je – ukončení plesové sezóny, tzv. pochování basy, které pořádá místní spolek dobrovolných hasičů.
Začíná ráno průvodem masek, které chodí od domu k domu. Hlavní postavou je medvěd, který vyzývá v domě přítomné ženy k tanci a nesmí chybět ani nevěsta, která zase tančí s přítomnými pány. Děti zase rády živého poníka, který je už několik let také součástí průvodu.
Najdeme tu i ženicha, smrtku, kominíka, bábu s nůší, prostě velmi pestrý výběr…. K tanci hraje harmonika,samozřejmě je slyšet i cimbál. Může se popít půlečka. Nakonec se vybírají buď penízky nebo flašky alkoholu, které skončí večer v tombole. A nesmí chybět ani pozvání na večerní taneční zábavu. Poté, co průvod obejde celou vesnici, následuje přestávka (je hodně důležitá, protože po těch půlečkách se člověk musí trochu vzpamatovat, aby vydržel i večerní veselí – masky dostanou od hasičů gulášek, aby se všechen alkohol dobře strávil).
Večer začíná to pravé veselí nejen pro masky – samotné pochování basy, při kterém mají svou velkou úlohu hlavně plačky (jednou jsem jí taky byla, ale spíš jsem se do toho kapesníku smála než brečela, holt těžký úděl 🙂 ), které jdou ve smutečním průvodu při posledním rozloučení s basou na její poslední cestě.
Při pochování čte pan farář litanie, které vtipně reagují na aktuální dění v obci, nesmí chybět ani modlitba za basu. Následuje poslední taneční zábava zimy.
Poté nastává postní období, které končí na další velký svátek, Velikonoce.
Dopsala jsem, utíkám se převléci a hurá na zábavu -:) Pavla.
