Jednoho dne k nám přijel můj syn Hubert se svojí přítelkyní Luckou a ve dveřích mi povídá „ahoj babičko“. A já nic, vůbec mi to nedošlo. Pár vteřin a už jsem skákala radostí, že budeme mít miminko.
A jak šel čas, Lucka se cítila dobře, ale když byla ve 25 týdnu těhotenství, tak ji dr. poslal do špitálu s tím, že musí pořád ležet. Lucka byla v Havlíčkově Brodě týden a pak ji převezli sanitkou do Hradce Králové, kde mají inkubátory pro předčasně narozené děti.
Jak Lucku převezli do Hradce, tak hned porodila naši malou Lucinku ve 26 týdnu. Malá vážila 950 gramů.
Všichni jsme se o tu malou moc báli. Obzvlášť, když toho drobečka museli operovat. Měla zánět na střívku. Po operaci se to nelepšilo, tak ji museli operovat znovu a vzali jí nejdelší možný kus střívka.
Syn s Luckou tam jezdili bezmála každý den. Nikdo jiný tam nesměl kvůli infekci.
My jsem Lucinku viděli jenom na fotkách a videu.
Jak moc mě bylo té mojí vnučky líto, čím vším si musela projít už tak malinká.
Veselejší to bylo, když už si ji mohli pochovat.
Lucinka se narodila 12.12.2014 a domů ji pustili až 8.4.2015. Vážila 3,4 kg.
Jsem šťastná, že to všechno tak dobře dopadlo.
Teď píšu tento článek na papír a zrovna také hlídám Lucinku a ona tady řádí a dělá nepořádek. Ale to mi vůbec nevadí, hlavně že je zdravá a veselá.
Tak moc jsme všichni vděční doktorům a sestřičkám, kteří se o tu naši malou starali a doslova ji vypiplali.
Když s ní naši jeli asi po půl roce do Hradce na kontrolu, tak ji pak doktor chválil, jaké dělá pokroky a jak všechno dohání.
Letos budou Lucince 3 roky a ve všem už dohnala své vrstevníky.
Máme z ní radost.
Lucinka na motorce a na svatbě. Drží za ruku svého bratránka.
Vnoučata nám strašně rychle rostou před očima a my tím zase strašně rychle stárneme …My už máme taky školačku a ještě „nedávno“ ji přivezli ukázat „ve vajíčku“ :-)…..
Naše Lucinka už nechodí do školičky, ale do velké školky do třídy pro nejmladší. Když se jí zeptám, jak se jí tam líbí, tak řekne „jo“. Ale jak jsem slyšela, tak ráno se jí tam nechce.
Nojo, když ty cácorky mají pro tatínky slabost. Vidím to dnes a denně doma.
Tak to jste si vlastně dali sami sobě dárek pod stromeček. Blahopřeji.
Jakpak se daří Lucince?? Je v pořádku, doufám, že Vám dělá jen radost.
Lucince se daří dobře. Ve středu měli ve školičce besídku, tak jsem se tam byla podívat. Ona si sedla svému taťkovi na klín a nechtěla ani nic předvádět. Potom se nechala přesvědčit a na chvíli šla mezi děti a pak zas utekla k tatínkovi.
Verusko, tak Lucince k jejímu nedávnému svátku přeji i nadále hodně zdraví 🙂 je to bojovnice , jak ukázala hned po narození
Matyldo, moc děkuji za přáníčko.
Zlatinka krásná, je to malý bojovník a už má to špatné za sebou. Přeji Vám jen radost a štěstí. Vím, jaké to je, když se jako babička bojíte a přitom vlastně nic nemůžete udělat. Byla jsem na tom podobně.
U nás Nikolka dudlík nechtěla asi v roce, když ho dostala, tak letěl dva metry daleko…., a Terezce řekli, že je dají miminku, i ty nové, co měla – kamarádce dcery se narodil klučina, tak když se tam jeli podívat, tak jim je přivezli. Naštěstí neprotestovala, byly jí asi dva roky …. a pak se dokonce tím chlubila, že je dala Filípkovi. :-).
To je dobrý nápad! Darovat je jako nějakému miminku.
Umím si představit, že jste se o Lucinku báli, já bych měla nervy na pochodu. Nejhlavnější je, že to ošklivé už má za sebou a je zdravá. Ať vám všem dělá jen samou radost. Máte moc hezkou vnučku :).
(A co ta druhá holčička, není na dudlík trošku velká? :-))
Děkuji babicko.
Ta holčička s dudlíkem je Lucinky sestřenice. To ta naše si taky ještě občas zadudá. Dokud chodí do školičky, tak to jde.
My jsme našim dětem řekli, že dudáka odnesl čert a bylo to. Teď naši mladí měli šanci, jen jestli je to napadlo.