V domku je zavedeno ústřední topení na plyn, takže první zimu se topilo plynem. Protopilo se spoustu peněz a ještě k tomu nám byla pořád zima. Jak taky ne, když jsme pořád stahovali kolečka na radiátorech, abychom aspoň něco ušetřili. Takže pro tu další zimu manžel koupil a zapojil krbová kamna s výměníkem. Perfektní, jenže zase byl problém. Museli jsme si koupit palivové dřevo, a samozřejmě prosušené dřevo vám nikdo neprodá. Takže jsme napřed spálili různé zbytky dřeva, co jsme našli kolem domu a pak už jsme byli nuceni topit tím čerstvě koupeným. Dům jsme vytopili i tak, a pak při celoročním bilancování jsme zjistili, že jsme tím ušetřili skoro celé náklady na pořízení krbových kamen. A druhý rok, když už jsme měli dřevo proschlé aspoň ten jeden rok, bylo teprve teploučko.
Když jsme před lety kupovali a rekonstruovali starší domek, samozřejmě vyvstala i otázka – jak a čím topit.
Kupujeme tvrdé dřevo na topení – buk, dub – už řezané na požadovanou velikost, u nás je to 30 cm. Bohužel kvůli omezenému prostoru nemůžeme kupovat dříví tak, jak je doporučeno – aby prosychalo dva – tři roky. U nás je to tak dva až jeden rok, podle toho, jak silná je zima a jak silně topíme ten který rok.
Osvědčilo se nám v zimě si nanosit dřevo v koši či různých kýblech do pohotovostní zásoby hned za dveře pokoje, ve kterém jsou krbová kamna (technická místnost – pračka, sušička, uklízecí pomůcky, úložiště různých předmětů). Polínka se zahřejí na teplotu v místnosti a nepřikládáme tedy studeným dřevem, které by ztlumilo hoření. Hledali jsem firmu, které nabízí prodej palivového dřeva i s dovozem. Na zkoušku jsme objednávali na zkoušku u různých firem v okolí. Vybírali jsme podle ceny za kubík, dopravného, některé vozí jen deset kubíků volně sypaných na korbě či za příplatek skládané v paletách.
U jiné firmy nás příjemně překvapila cena , ale hromada byla sypaná a bylo v ní až příliš polínek celých, ne půlených. Zřejmě zrovna zpracovávali větve z padaných stromů a na nás vyšla tahle fůra. Tohle nám opravdu nesedělo – za prvé se nám nezdálo množství dřeva (ale jak ho zkontrolovat, když bylo sypané?) a za druhé – když není poleno aspoň zčásti zbavené kůry, dřevo hůř hoří. No, mělo nás varovat, že to bylo poměrně levné.
Nyní si objednáváme u firmy, která ho vozí po menších dávkách, mají auto s korbou na pět kubíků. Polínka jsou tam pěkně poskládaná, ne sypaná, takže se dá věřit, že je to opravdu placené množství. Takhle nám to vyhovuje, protože dříví stačíme v pohodě uklidit tam, kam patří a nemusíme se nervovat honem honem, ať to tam dlouho nepřekáží a zbytečně nemokne. A taky to není takový náhlý záhul na peněženku.
Topíme tedy tvrdým dřevem, je to směska dub, buk a ještě cosi. Nacpu kamna – čtyři – pět polínek podle velikosti, zavřu a mám pár hodin pokoj. Podle potřeby hoření upravuju klapkami, po roztopení a zahřátí vody to hodně tlumím. Měkké dřevo nekupujeme. Jedna z firem přidávala k určitému množství dřeva tvrdého dvě palety dřeva měkkého zdarma. Jenže to naložíte, dvakrát se otočíte a můžete přikládat znova. Je výborné akorát tak na zatápění – jenže dvě palety měkkého dřeva vydrží nekonečně dlouho.
Zatím to máme tedy zavedeno takhle.
Plynový kotel to jistí, pokud by nastaly s dřevem problémy – nemoc či cokoliv jiného. Ale teplo domu vytápěného dřevem se nedá nahradit. Za prvé je to starý dům, i když opravený a zateplený. V tom prvním roce , topení plynem, jsme měli hodně problémů s vlhkostí, i když jsme větrali až nad míru. Krbové kamna nám vlhkost vytáhly, nyní po ní není památky, naopak, v zimě při velkém topení musíme pouštět zvlhčovač vzduchu. A za druhé – slyšela jsem takový názor, se kterým se silně ztotožňuji. I když je to trochu absurdní. Teplo z plynu je studené, teplo při hoření dřeva je teplé.
Zvláštní názor, že? Ale u kamen je opravdu líp.
Matylda
Teplo přímo z kamen se nedá ničím nahradit, je prostě lepší. Asi tak jako rčení, že mléko ničím nenahradíš, ale ani my si nestěžujeme na teplo, které nám „chodí“ přímo z horkovodu, stačí jen otočit víc kohoutem a je tu jak v lázních :-). Ale dobře si pamatuji, jak to bylo pěkné – sedět u kamen, koukat jen tak do plamenů ale i na tzv. černou hodinku, kdy jsme si povídali o všem možném….