Byla jsem pozvána kamarádkou na setkání důchodců, nebo-li dříve narozených z celé republiky.
Jsou to lidé, kteří si dopisují, vyměňují své názory a setkávají se na různých místech, např. u Máchova jezera, také v zahraničí Dánsko, Norsko. Jsou aktivní, pořádají modní přehlídky a to nejvíce ženy. Nebojí s na sebe obléci i extravagantní oblečení a moc jim to sluší.
Tentokrát se uskutečnilo setkání v Praze s vyjížďkou na parníku po Vltavě. Pohled na krásné pražské památky byl zase jiný,hlavně Pražský hrad se ukázal v celé své majestátnosti. Všem se to moc líbilo a dobrou náladu umocnilo i slunečné počasí. To způsobilo, že jsme zapoměli na stáří, nemoci i starosti, chovali jsme se dost hlučně. Jenže nebyli jsme na lodi sami, ale byli tam i jiní cestující. Například dva mladí lidé zřejmě nechápali co se to děje a měli poznámky na naše stáří. Kamarádky se to velmi dotklo a snažila se jim vysvětlit,že i my máme právo se bavit. Já jsem se na ně nezlobila. Nebyli arogantní, jen je omlouvalo mládí, nemohou si přece vůbec představit jak to bude vypadat až zestárnou. Možná bych se v jejich letech nechovala jinak.
Jaký máte názor vy?Jak byst e se zachovali v takové situaci?
Benula