Moje 14-letá vnučka velmi miluje zvířata a protože bydlí na činžáku, hromadí zvířata u mě.
Máme rodinný domek. Jednou v zimě přinesla slepici s prosbou, že slepice chodí kolem činžáku a nikdo ji nechce.
A hned na mě: “ Babičko, prosím, nechej si ji u sebe“.
Tak jsem se slitovala a máme o jednu slepici navíc. Dostala jméno Julinka a pokaždé, když vnučka přijde, běží k brance a už ji tak vycvičila, že jí na povel skočí na ruku nebo se kolem ní točí a provádí různé kousky podle pokynů jako pejsek.
Ráda se na ni dívám.
Pamatuji, že jsme taky měli jednou tři slepice – malý výběh, proto tak málo. Maminka se jednou rozhodla, že budeme mít vlastní vejce…, dlouho jsme je ale neměli a když zbyla poslední, výběh jsme zrušili a dali slepici zatím do králíkárny…., byla ochočená, nechala se hladit a reagovala na zavolání. Dlouho v králíkárně ale být nemohla …, i když vypadala spokojeně. Aby ne, když dostávala pro ni samé dobroty. No a pak jsme zrušili i králíkárnu a teď tam stojí bazén :-).
já tedy slepice moc nemusím,ale proti gustu………..
jo člověk řekne slepice 🙂 ale je to taky takový živý tvoreček, který potřebuje péči a lásku – i oni to ocení
Prostě i slepice může být domácím miláčkem. A pokud občas snese i vajíčko…. 🙂
Zajímavý příběh, hlavně to jak se dostala slepice až k činžákům, jinak ať dělá ještě dlouho vnučce radost a vám sem tam s nějakým tím vejcem.
To je moc hezké …., ale jak je pojmenovaná, tak asi bude žít dlouho, některé se dožívají i 8-10 let 🙂 , ale asi vejce tak dlouho nést nebude …tak ať dělá jenom radost….