Na začátku července loňského roku jsme s přítelem měli druhé výročí. Nebyla to zase tak velká událost, kterou by bylo třeba nějak významně slavit. Ale oba jsme si chtěli odpočinout od starostí v práci a tak mě napadlo, že bychom si mohli někam vyjet. Měl to být jen krátký výlet, kdy by jsme si užili hlavně sami sebe a něco hezkého by jsme u toho viděli.
Plánování výletů nechává přítel zcela na mě. Vždy k tomu něco řekne, například když se mu nelíbí, co jsem vymyslela. Po krátkém hledání jsme se rozhodli, že pojedeme k Dalešicím. Po Dalešické přehradě pravidelně pluje parník. To pro mě bylo největší lákadlo. Miluju vše co je jen trochu spojené s vodou. Cestou jsem měla v plánu vyjít na vyhlídkovou věž a podívat se do Dalešického pivovaru, kde se natáčel známý film Postřižiny.
Ráno jsme vyjeli oba dobře naladěni. Několik kilometrů od Dalešic se před námi vynořila Dalešická elektrárna. Byl to nádherný pohled a ve mně to vzbudilo ještě větší nadšení. Když jsme konečně dorazili k přístavišti, byla jsem už hrozně nedočkavá, až vyplujeme.
Parník s názvem Horácko připlul přesně na čas. Byl to poměrně velký parník, s milým kapitánem. Pluli jsme po celé přehradě, stavěli na všech pěti přístavištích, kapitán se s námi podělil o zajímavou skutečnost, že v Dalešické přehradě, když je dostatek vody, je jediná zřícenina hradu na ostrově. Bohužel bylo vody málo a tak o tuto jedinečnost přišli. Jde o zříceninu hradu Kozlov.

Po připlutí zpět do přístaviště Kramolín, jsme se vydali na rozhlednu Babylon. Odtud byl nádherný výhled po okolní krajině. K dispozici byl i dalekohled, kterým se dalo pozorovat dění v elektrárně. To velmi zaujalo přítele. Proto jsme se zde zdrželi. Když viděl vše, co šlo, vydali jsme se na zpáteční cestu s naplánovanou zastávkou v Dalešickém pivovaru.
Cestou zpět jsme špatně odbočili a tak jsme si pár kilometrů zajeli. To je u nás už taková tradice. Na každém výletu vždy trochu zabloudíme.
Hana