Kdyby mě v loňském roce někdo řekl, že budu cestovat po koutech Šumavy na motorce, tak bych mu rozhodně řekla, že je blázen. Ještě bych si dlouho s úsměvem říkala, to víš, já rozhodně. Jenomže rok s rokem se sešel a mě hlodala myšlenka, proč to nezkusit.
Pamatuji si ten den úplně snad do detailu. Když mě manžel oblékl do jeho věcí, pěkně se mi klepala kolena. Ale přece já jsem hrdinka, tak na sobě nenechám nic znát. Navíc jsem viděla, jak je neskutečně šťastný, že mě konečně přemluvil, abych s ním jela. Kdyby náhodou si někdo myslel, že jsem musela vypadat jako strašidlo, když jsem měla manželovo věci, musím ho vyvést z omylu. Jsme totiž skoro stejní, akorát mě chybí jeho ramena. Ovšem to mě zase docela dělalo drsnou a vůbec náhodou mě to seklo.
První nasednutí bylo celkem v pohodě, horší ta jízda. To si nedovede nikdo představit, jak jsem chtěla už po pár kilometrech dolů. Držela jsem se jako klíště, nevěděla kam strčit hlavu, abych při každé změně rychlosti nemlátila manžela tou svojí. Absolutně jsem nechápala výraz, jak se mohu kochat krajinou. Musím ale přiznat, že jsem od přírody bojovnice, a co mi nejde, mě rozčiluje. Tak se snažím nad věcmi zvítězit. Což se mi asi po 30-ti kilometrech povedlo a já si jízdu doslova zamilovala, dokonce jsem zvládla i pozorovat krajinu.
Další týden, jsme koupili věci na motorku pro mě. Už jsem tedy neměla taková ramena, ale na mojí kráse to rozhodně neubralo. Párkrát jsme vyjeli, ale to už byla zima. Motorka se zaparkovala a čekalo se na další rok.
Letošní březen byl ke konci poměrně pěkně teplý. Tak jsme se domluvili, proč to nezkusit a trochu jí nevyvětrat. Navíc musím přiznat, že když pracujete v napětí a stresovém prostředí, je to výborný relax, jak pročistit hlavu. Zkrátka vypnout a jen se kochat.
První cesta vedla do Strakonic. Je to město v Jihočeském kraji na soutoku Otavy a Volyňky, asi tak
60 km od Českých Budějovic. Žije tu okolo 23 000 obyvatel. Městu dlouho vládl rod Bavorů a následně johanitský řád. Asi největší kulturní památkou je strakonický hrad. Zde můžete navštívit muzeum a hradní safari. Je volně přístupný a nyní se upravuje jeho okolí a vnější zdivo. Běžně se tu pořádají farmářské trhy.
Tak naše první cesta vedla do bazaru s vybavením na motorku a oblečením. Ještě nám chyběly nějaké maličkosti. Samozřejmě jsme navštívili stánek na rychlou klobásku a kávu. A je čas se vrátit domů. Super den.
Uvidíme, odkud se vám ozvu příště.
